Barometr českého průmyslu 09/2021

•  Jaké vlivy mají aktuálně největší vliv na český průmysl a jak by se české firmy měly připravit? Bohužel aktuálně na český průmysl působí vlivy, které náš průmysl sám o sobě nemůže nikterak ovlivnit. Kromě pandemie coronaviru či aktuální globální bezpečnostní situace nebo politické nestability v řadě oblastí je to postupné rozpadávání základního principu tržní ekonomiky. Tedy vztahu mezi nabízejícím a poptávajícím, mezi prodávajícím a kupujícím, mezi konstruktérem/výrobcem a uživatelem. Čím dále více do tohoto základního vztahu, na kterém je tržní ekonomika postavena, vstupují aspekty, které jsou nežádoucí jak pro uživatele/kupující, tak ale i pro výrobce/prodávající. Výrobky se musí z vůle politické konstruovat tak, jak to sami výrobci zcela nechtějí, přičemž takovéto výrobky (resp. některé jejich vlastnosti) nepreferují a nechtějí svobodně nakupovat ani kupující/uživatelé, pokud k tomu nejsou donuceni. Nic na tom nemění ani formální pokrytecky nadšené proklamace některých výrobců těch správně „pokrokových“ produktů, kteří se snaží přesvědčit zákazníky i okolí, že vlastně nikdy nic jiného nechtěli vyrábět a nabízet, a že právě přesně to po nich jejich zákazníci chtějí (byť ti si to sami zřejmě ještě vůbec ani neuvědomují).

•  Jak snížit závislost českého export na dovozu do EU a odběru z Asie?? Ze svých dlouholetých zkušeností v byznysu a mezinárodním obchodě vnímám, že úspěšné státy mají zformulovány určité své zájmy, mají nastaveny své priority a existuje jakási míra shody mezi těmito státními zájmy a prioritami a zájmy a prioritami většiny podnikatelských subjektů v daném státě. Někde to přímo vychází z jakési celospolečenské DNA – jako například v USA, jinde tyto zájmy a priority vychází z národních tradic (Francie, Velká Británie), někde z převažujících vlastností lidí (Německo, Nizozemí, Japonsko), v jiných případech z rozhodnutí nějaké vládnoucí moci nebo silných ekonomických skupin (aktuálně Čína, do jisté míry i J. Korea, Rusko). Nám v České republice se zatím formulace nějakého společného národního zájmu nedaří. Po 30 letech už víme, co naším zájmem není (třeba tzv. montovny, alias práce s nízkou přidanou hodnotou pro zahraniční centrály), ale zahájení seriózní diskuse o národním zájmu bohužel stále evokuje jednak centrální státní plánování z doby socialismu, jednak naráží na nechuť manažerů významných podniků vlastněných zahraničním kapitálem, pro které je zájem jejich mateřské korporace (a tím i země, kde tato korporace sídlí) bližší než zájem České republiky, kde oni pracují a bydlí.

 Uvedeno v plné autorské verzi a doplněno o další, v Barometru nepublikovaný názor:

•  Váš názor na ekologické trendy v průmyslu – kdy opatření dávají smysl a kdy ne?Společnost, jejíž je průmysl součástí, funguje a musí fungovat jako vzájemně provázaný komplex stovek a tisíců různých aspektů a její rozvoj ovlivňují další stovky a tisíce různých vlivů. Cílem je, aby tyto aspekty a vlivy tvořili co nejvíce harmonický celek. Pokud z tohoto souboru vytáhneme jeden aspekt a povýšíme ho výrazně nad úroveň ostatních (třeba konkrétně onu zmíněnou ekologii), vytvoříme nerovnováhu a celý systém bude pracovat s menší efektivitou, protože spoustu své energie vydá na opětovné nastavení nějaké vhodné dynamické rovnováhy. Tedy všechna rozumná ekologická opatření, která podpoří ekonomiku, produktivitu, bezpečnost, pracovní a životní podmínky, naplní očekávání trhu a většiny společnosti a nebudou s nimi ve vzájemném přímém rozporu by smysl dávat měla. Naopak ta opatření, která půjdou dogmaticky jen na základě nějaké ideologie či víry proti spotřebitelům, proti zájmům férového trhu, proti ekonomice či životním podmínkám většiny společnosti budou společností a občany chápána obtížně.