Úvodní slovo k autobiografii Vratislava Kulhánka, bývalého šéfa nejúspěšnější české firmy ŠKODA Auto

Vratislava Kulhánka jsem poznal poprvé ve druhé polovině devadesátých let v rámci Sdružení automobilového průmyslu, kterému předsedal. Vnímal jsem ho jako velmi úspěšného vrcholového manažera na mezinárodní úrovni a snažil se naslouchat každé větě, kterou v souvislosti s řízením automobilové firmy nebo působením v širším vedení jednoho z největších automobilových koncernů, pronesl. Pohříchu těch informací o dění v manažerském zákulisí, které jsou pro praktický život evropského manažera mnohem důležitější, než marketingově učesané informace publikované firmami samotnými, nebo informace z knih amerických manažerů, nebylo tehdy tolik, kolik bych si přál. Bylo to dáno i profesionalitou Vratislava Kulhánka při zacházení s vnitřními informacemi podniku, který řídil, i koncernu, který Škoda Auto vlastnil.

V roce 2013 se pro mne naskytla příležitost uplatnit své znalosti a zkušenosti krizového interim manažera při záchraně a restrukturalizaci výrobce vozidel legendární značky Tatra. Veden zkušeností, že pro úspěch jakéhokoliv projektu je třeba sestavit tým z nejkvalitnějších odborníků, kteří jsou dostupní, oslovil jsem i Vratislava Kulhánka. Projekt ho zaujal a on se stal členem našeho projektového týmu. Nebyl sice v týmu nejstarším členem, ale rozhodně manažersky nejzkušenějším. A právě v tomto okamžiku otevřel pro mne i mé kolegy svůj snad nekonečně velký pomyslný kufr s mnoha zkušenostmi z řízení podniků, se vtahem k akcionářům, dodavatelům, partnerům při vývoji, ale i v oblasti marketingu a prodeje apod. Aniž by porušoval pravidla loajality a důvěrnosti k firmám, kde předtím působil, zásoboval nás řadou praktických příkladů a postupů v různých situacích. Potvrdil nám, že ani v tak navenek racionálně působícím prostředí, jakým je německý automobilový průmysl, nehrají pragmatismus a racionalita při manažerském rozhodování vždy zdaleka tu nejdůležitější roli. Seznamoval nás se zákulisím vnitropodnikové politiky, metodách získávání potřebné podpory pro prosazení nových projektů nebo změn, hovořil o způsobech ovlivňování dění, ale i o způsobech odolávání nežádoucímu ovlivňování či zasahování do dění v podniku či týmu.

Odborně nám přiblížil oblasti, ve kterých se bohužel tuzemské podniky většinou ještě plně nevyrovnávají těm dobrým evropským standardům. Příkladem jsou oblast kvalitní korporátní správy, systém řízení rizik i oblasti spojené s jakostí a kvalitou.

Po úspěšném skončení projektu Tatra jsme s Vratislavem Kulhánkem pokračovali ve spolupráci na dalších projektech, přičemž jeho původně manažerská role se postupně a zcela zákonitě transformuje do role zkušeného mentora. Je evidentní, že roli zkušeného mentora nemůže vykonávat někdo, kdo za sebou nemá dostatek profesních i životních zkušeností. Kniha, která se vám čtenářům dostává právě do rukou, popisuje, jak Vratislav Kulhánek své životní i profesní zkušenosti nabýval. Často to nebylo přímočaré, ne vždy zvolil tu nejjednodušší cestu, nicméně přeji všem, kteří autobiografii Vratislava Kulhánka budou číst, aby si z ní vzali pro sebe i určité srovnání a poučení. Žádný život, ani sebeúspěšnějšího vrcholového manažera, není předem nalinkován a jednoznačně nasměrován. Žádný život není bez zákrut i občasných slepých uliček. Žádné benefity, které život přináší, se neobejdou bez nákladů a úsilí, které je třeba na jejich získání vynaložit. V tom vidím přínos těch zkušených, kteří nám, každý svým osobitým způsobem, dávají vzkaz a povzbuzení pro náš život, pro naši profesi.

Jsem rád, že mohu životní a zejména profesní zkušenosti Vratislava Kulhánka poslouchat, číst a přemýšlet nad nimi. Jsem rád, že on tyto své profesní i životní zkušenosti z již zmíněného pomyslného kufru vyjímá a předává je čtenářům. Věřím, že to čtenáři ocení.